Farnost leží v nejvýchodnějším, Ústeckoorlickém vikariátu Královéhradecké diecéze. Je jednou z jeho 51 farností.
Správcem farnosti je P. Zbigniew Czendlik, děkan farnosti Lanškroun, navíc je pověřen správou farností Luková a Žichlínek a kostelů v Albrechticích, Sázavě a Horním Třešňovci.
Ve farní kanceláři pomáhá pastorační asistentka Hana Skalická.
Dny adventu se podobají
tichému klepání na naše nitra,
abychom se odvážili hledat
tajemnou Boží přítomnost,
která jediná může člověka
opravdu osvobodit.
Hostující kazatel právě skončil sérii evangelizačních shromáždění v jednom vesnickém sboru. Členové té církve byli tak chudí, že mu nemohli zaplatit jeho výdaje. A tak se jeden ze starších rozhodl, že mu věnuje svého koně. Nebylo možné odmítnout proto kazatel za darovaného koně srdečně poděkoval a chystal se na cestu. Bývalý majitel koně si ho však zavolal a vysvětlil mu: „Toto je zvláštní kůň. Je vycvičen tak, že když řeknete ‚Chvála Bohu‘ tak zrychlí a uslyší-li ‚Haleluja‘, zastaví.“ Hostující kazatel slíbil, že dá na koně pozor, rozloučil se, nasedl, řekl „Chvála Bohu“ a kůň se rozjel. Všechno bylo v pořádku až do chvíle, kdy se blížili k hluboké rokli. Kazatel koni přikázal: „Chvála Bohu“. Kůň zrychlil. Kazatel zakřičel: „Chvála Bohu“. Kůň se dal do cvalu. Kazatel se chytil za hlavu: „Popletl jsem slova. Jak jen zněl ten příkaz k zastavení?“. Kůň se řítí k propasti a kazatel vykřikuje všechna slova, která ho napadají: „Amen“, „Hosana“, “ Maranatha“… Nic nefunguje. Náhle si vzpomene na kouzelné slůvko. Rázně přikáže:“Haleluja“ a kůň se zastaví půl metru před okrajem hrozné hluboké propasti. Zpocený, ale šťastný kazatel se zhluboka nadechne, vděčně pohledí k nebi a pronese: „Chvála Bohu…“
