KOMUNITA SANT‘ EGIDIO
Během nedělního kázání na konci listopadu jsme mohli slyšet zmínku o tom, kterak si nejmenovaná paní, která pravidelně sedává u obchodu Lidl na lavičce, umí obratně požádat o drobné, za které považuje dvě stě korun. Není to poprvé, kdy z úst vypustila žádost s touto částkou „drobných“ a člověka to spíše pobaví, jak suverénně umí představu drobných posunout nahoru o jeden řád :)
Před více než rokem jsme se domluvili se synem, že tato paní je natolik zajímavá figurka města, že by stálo za to si ji vyfotit. Poté jsme ji slušně požádali o foto. Hbitě kontrovala slovy, že dostane padesát korun a po chvíli zaváhání, když si nás asi přepočetla, rozhodným hlasem sdělila, že jsme dva a tak dostane sto korun. Dostala pouze šedesát korun :)
V kázání zazněla, ve spojení s touto paní a její představě drobných, určitá paralela zabývající se obnosem, který člověk vkládá do kostelní sbírky. Nepřehlédnutelná pobídka od pana faráře, aby se člověk zamyslel nad výší částky, kterou dává. Nejsem si jistý, zda je dotyčná nějakým zlatým standardem pro rozlišení, co jsou drobné a co nikoli, ale jedno vím určitě. Dvě stě korun drobné nejsou. Paní je trochu vybíravá a nouze a hlad není to, co by měla. Má známá ji kdysi z nevědomosti chtěla obdarovat koláčkem, na který měla mimo jiné sama obrovskou chuť. Dotyčná paní s jistým nevděkem koláček přijala a pak jej zamračeně zahodila do koše. Bezesporu je nutné ocenit, že to prostě umí. Umí pozdravit, pozdravovat blízké, vystartovat nečekaně z lavičky za potenciálním dárcem, u kterého cítí možnost zisku, má fenomenální paměť a ani špatné počasí ji neodradí. Vypadá to, že s lavičkou u Lídlu už doslova srostla. Přichází ale zima a tak lavička vychládá a brzy osiří….
A v kontextu drobných, zmíněné paní a blížících se Vánoc si dovolím pootočit textovou směrovku malinko jinam. Ke komunitě, která slouží skutečně potřebným – Komunita Sant’Egidio. Jejím autentickým základem a každodenní činností od prvních let její existence je služba nejchudším žitá ve formě přátelství s nimi. První studenti, kteří se v roce 1968 začali scházet kolem Božího slova, si uvědomili, že evangelium nemůže být žito daleko od chudých: chudí jako přátelé a evangelium jako dobrá zpráva pro chudé. Po vzoru evangelia, předkládají Pánu v modlitbě všechny nemocné, trpící a umírající, jakož i ty, kteří se o ně starají.
Komunita Sant’Egidio vznikla v Římě v roce 1968 z iniciativy tenkrát méně než dvacetiletého Andrey Riccardiho. Začal tak, že shromáždil skupinu gymnazistů, jako byl on sám, aby společně naslouchali evangeliu a žili podle něj. První křesťanská komunita Skutků apoštolských a František z Assisi byly prvními vztažnými body Komunity.
Malá skupinka začala chodit na římskou periferii mezi chatrče, které v té době obklopovaly Řím a kde žilo mnoho chudých. Tam začala odpolední škola pro děti („Scuola popolare“, dnes „Scuola della pace“ – škola míru, kterých je ve světě v současnosti mnoho).
Od té doby Komunita hodně vzrostla a dnes je rozšířena ve více než 70 zemích čtyř kontinentů. Roste samozřejmě i počet členů Komunity. Dnes je jich cca 65 000, ale určit přesný počet těch, kteří jsou různými způsoby zapojeni do mnoha služeb Komunity, je velmi těžké, protože je mnoho lidí, kteří s Komunitou stabilně spolupracují ve své stálé službě chudým i v dalších aktivitách Sant’Egidia, aniž by přitom byli jejími členy v užším slova smyslu.
Zakladatel komunity A. Riccardi je nyní už univerzitní profesor v oboru historie křesťanství a jeden z nejznámějších italských historiků. Své centrum má Komunita v malém římském kostele Sant’Egidio, jehož jméno převzala. Komunita Sant’Egidio je nositelkou mnoha mezinárodních ocenění za svou práci pro mír i pro chudé ve světě (Cena Karla Velikého, Balzanova cena atd.). Bývá opakovaně nominována na Nobelovu cenu za mír. Mezi největší aktuální projekty Komunity patří práce pro světový mír (Komunita Sant’Egidio sehrává čím dále častěji roli zprostředkovatele v mírových vyjednáváních.
V České republice vznikla Komunita San’Egidio v roce 1993. Aktuálně se česká Komunita zaměřuje na pomoc lidem bez domova, na službu romským dětem a službu starým lidem.
V Praze a Olomouci každé pondělí, v Brně každou středu vyráží do ulic s jídlem a pitím, ale hlavně s chutí lidem připomenout, že tady nejsou sami, aby získali sílu bojovat se svou těžkou životní situací. Kromě toho pro ně pořádá pravidelně pikniky a tradiční vánoční oběd.
Miroslav Kuťák
Více informací:
https://www.santegidio.cz/